Srpen 2014

Tělo, duše a podstata

22. srpna 2014 v 6:35 | Anežka |  příběhy
Když zemřeme, stanou se z nás tři části. Tělo, duše a podstata.
Když tělo opustí duše a podstata, každý se s ním rozloučí a poté se pošle do spalovny, či se mu vystrojí krásný pohřeb, na který jsou přizváni rodinní příslušníci, kamarádi, známí a tělo je zakopáno do země. Přesně to se stalo s tím mým. Průvod lidí v černém šel za mou rakví a plakal. Sledovala jsem je, jelikož jsem své tělo nemohla přimět k pohybu, abych je uklidnila, že jsem v pořádku.
Každý v jedné ruce nesl krásnou rudou růži, kterou mi poté položil na rakev, která se spustila do hluboké jámy, vykopané přímo pro mou dubovou rakev. V ten moment jsem stála za svou maminkou a položila jí ruku na rameno, stále dokola šeptajíc jednu a tu samou větu. "Mám tě ráda, mami."

Když duše a podstata opustí své tělo, duše pokračuje dál a hledá si tělo nové, zatímco podstata bloudí tímto světem dál a hledá své milované, což může trvat klidně i desítky a desítky let. Opravdu žalostné podstaty čekají v domě kde umřeli, zda za nimi nepřijdou. Těm my ostatní říkáme duchové. Putující podstaty jsou všude kolem nás, jen je nemůžeme spatři, cítit a oni na nás nemohou mluvit.

Když jsem já umřela, bylo to v lednu, trvalo mi dlouhou chvíli než jsem to pochopila. Měla jsem štěstí že mě můj děda pozoroval a vše mi vysvětlil. A teď jen čekáme. Čekáme na ostatní a čekání neskončí, jelikož každý tady na někoho čeká a čekat nepřestane.

Nebojte se duchů, jsou to jen bloudící podstaty hledající své příbuzné, známé, milované.