Prosinec 2013

Vánoční válka

6. prosince 2013 v 22:42 | Aša |  příběhy
//Příběh je do soutěže :)) Omlouvám se za chyby :D//


Vánoční Válka

Mladý muž pohlédl na svého kamaráda. Bývalého kamaráda. Teď je všem dnům konec a to jen protože se jiní rozhodli ukončit jejich životy. Nad jeho hlavou se ozval další výbuch.
"Sbohem, Eddie. Zase se někdy shledáme. Byl jsi dobrý kamarád." Vstal, sebral z bláta svou pušku a naposledy pohlédl na zpustošené tělo svého kamaráda, které nebude mít možnost pohřbít.
Pomalu se dobelhal do zákopu a každým dalším krokem z něj viditelně vyprchával život. Krok za krokem, den po dni. Pohlédl na chladnou stěnu s otrhaným kalendářem a zakroužkovaným datem.
"Ani na Boží hod si nedají pokoj. Můžu doufat jak chci a stejně to nikdy neskončí." Zasténal a rozkašlal se.
"Nějak se mi nezdáš. Kde je Eddie?" Zeptal se ho druhý muž. Otázaný však nemohl odpovědět, jelikož se chytal bolestí za břicho.
"Franco, jsi v pořádku? Co se sakra stalo Eddiemu?!" Franco neodpověděl, jen se začal dusit v přívalu dalších záchvatů kašle a krve…
Zvuky se ztratily společně s celou vizí.

"Co jste viděla?" Zeptala se roztěkaná klientka a hleděla staré dámě do očí.
"Říkala jste Franco?" Otáže se smutně vědma.
"Ano, Franco Philips. Viděla jste ho? Jak se bude mít? Začne válka? Že ho nepovolají!" Stará paní pohlédla ustarané matce do očí a vynutila úsměv na svých svěšených rtech. Někdy je lepší lhát a neříct pravdu, než prozradit nezměnitelné.
"Slavili jste Vánoce. Všichni spolu. Měli jste vánoční stromeček uprostřed obývacího pokoje a smáli se, rozdávali si dárky. Byli jste šťastní." Vědma se usmála a pohladila ženu po rukou.
"Tak se mi ulevilo. Víte, jak s tím vyhrožují, že vyhlásí válku a půjdou všichni kterým je 18 let. Bála jsem se, že Vánoce jsou ani ne za měsíc a on je s námi neoslaví." Žena se zachumlala do svého kabátu, řekla ještě pár děkovných slov a odběhla z krámku, ze kterého ji stará paní pozorovala a doufala, že jí to nebude dávat za vinnu.